Rekonstrukce rodinných domů má své specifikum. To se nazývá: „MÁ TO CENU?“
Tato otázka leží téměř před každým, kdo má starý dům, který je jaksi „za horizontem“.
Odpověď existuje, ale není platná pro všechny: „ANO, MÁ TO CENU, ALE…“
Věc se má tak: V dnešní době se bydlí poněkud jinak než před 50 lety a úplně jinak než před 150 lety a o dobách dřívějších se můžeme bavit jako o jiném vesmíru.
Jak moc jste ochotní podřídit své požadavky domu, který stojí před vámi, je přímo úměrná pravděpodobnost rekonstrukce.
Jak si to představit? Příklad – rodinný dům z 50. let. Podlaha přízemí 1 až 1.2 m nad terénem (problém s terasou a bezbariérovým přístupem), do zahrady je orientován pokoj a ložnice (nikoliv obývací pokoj), schodiště do patra je sice pohodlné, ale uprostřed domu a překáží úpravám dispozic …
Ne, není to beznadějné. Jen je potřeba třídit priority (klient) a trochu know how (my). Klapne to, nebojte se.
U chat a chalup – na rozdíl od rodinných domů – se obvykle neptáme, zda to má cenu. Klient obvykle ví, že chce. V tomto případě je klíčová otázka: JAK MOC? Jakého standardu chce klient rekonstrukcí dosáhnout?
Často/ téměř vždy se jedná o stavby bez izolací proti vodě, silné a křivé kamenné zdivo (nebo slepenec všeho, co dům dal), dřevěné povalové stropy svrchu zamazané hlínou a v bývalých chlévech klenby, střecha postupem doby „nějak“ opravená.
I z tohoto výchozího stavu lze vytvořit dokonalý stav: suché zdivo, vyrovnané omítky do úhlu, vzorně zatepleno, atd. Úměrně tomu porostou náklady na stavbu.
Častěji však vytváříme tzv. „Chalupářský standard“. Klient přistupuje k domu s jistou dávkou tolerance. Tedy s vědomím, že s určitou mírou údržby a shovívavosti bude dům za rozumné náklady dělat radost ještě řadu sezón ( klidně i zimních).
Ještě jedna poznámka velmi prozaického charakteru. Prosím, jak dočtete text o rekonstrukcích, prosím, věnujte pozornost taktéž dílu 8 a 9 toho blogu věnujícím se pasportizacím staveb. Žádná úspěšná rekonstrukce se neobejde bez poctivě zhotovených podkladů pro práci.
