Ani to nesmím říct… Moc bych rád, ale nemohu. Slíbil jsem to. A abych zde jenom rozpačitě nemlčel, využiji této příležitosti a vpašuji sem jeden ze svých nearchitektonických textů.
JABLOŇOVÝ SAD V LEDNU
Z větví padá ticho
Zčernalé leží pod stromy,
Bez hnutí.
Z mokré země vyvěrá samota
Je jí až po kotníky
A studí i pod košilí
Koruny stromů vyplnilo Málo
Průzračné málo…
voní po mokrém listí.
A nepomohly ani hlasy neviděných kolemjdoucích
Ani stesk po odešlých.