Rok:
Místo:
Příběh klienta:
Na kraji města je bývalá zahrádkářská kolnie. Stavby v této kolonii vznikaly povětšinou svépomocně a z toho co bylo. Tyto stavby se postupem času měnili, zvětšovaly a společně s nimi celá čtvrť. Dnes je to v zásadě zahradní čtvrť s rodinnými domy. Náš klient zde pořídil parcelu s se stávající stavbou. Dům líčil historii zahradní kolonie pravdivě. Nejdřív malý domeček. Pak přístavba v úrovní přízemí a později i nástavba do patra. Tu roh, tu schod, jak se to během stavby za pochodu podařilo. Naším cílem bylo navrhnout rekonstrukci stavby, kde má vzniknou bydlení v soudobém standardu.
O projektu:
Často se klient, který přichází s úmyslem opravovat, modernizovat svou nemovitost, ptá, zda to má cenu. Zda by nebylo lépe to zbourat. To zda se vydáme cestou radikálního řezu a bouráme, nebo konzervativní cestou dílčích zásahů a navracení do původního stavu, rozhoduje více faktorů. Někdy to je prosté porovnání toho co je s tím, co by klient chtěl. Pak samozřejmě rozpočet stavby. A v neposledním případě spolehlivost stavby jako takové. Tou spolehlivostí máme na mysli zejména to, že stavba vlivem neodborných zásahů ztrácí jakousi konstrukční přehlednost a předvídatelnost. Během stavby pak přináší řadu (většinou) nepříjemných překvapení. Proto často jednáme s „předběžnou opatrností“ a raději navrhujeme když ne rovnou bourat, tak důkladně sondovat, protože intuice nám už napovídá, že tady „něco smrdí“.
Pro nás bylo pomocí, že klient neměl k budově silné citové pouto (dědictví, prožité dětství apod) a mohli jsme bourat. Z původní stavby jsme zachovali pouze tu nejhodnotnější čtvrtinu (se skřípěním zubů :-) a zbytek domu byl kompletně nový a bez kompromisů. Když se dům boural, vyjevilo se, z čeho byl dům stavěn / slepen a všem se ulevilo, že jsme se rozhodli jak jsme se rozhodli.
Líbí se vám tento projekt?
