architekt Jan Pavel Vlček

architektura
rodinných domů

návrhy interiérů

návrhy wellness

kolik stojí architekt

kontakt

nebojte se architekta

rekonstrukce historických objektů

Jak to vidí JPV, aneb pohled plzeňského architekta Jana Pavla Vlčka na svou práci i architekturu, design a stavebnictví v širších souvislostech.

Jak to vidí JPV

Kdy je nám dobrý architekt?
Klienti, kteří za námi přicházejí, jsou často v jedné z následujících situací:
„Chceme náš dům snů, a protože jich v životě více stavět nebudeme, potřebujeme, aby to klaplo napoprvé, takže potřebujeme profesionála…“

Nebo:
„Máme představu, jak by to mělo vypadat, víme, kolik by to mělo stát, ale nevíme, jestli to tak opravdu jde a že se vejdeme do peněz.“

Nebo:
„Koupili jsme starý domek a chceme si z něj udělat moderní bydlení plné světla, jen nevíme, jestli máme bourat nebo rekonstruovat a jestli nám bude stačit náš rozpočet…?“

Nebo:
„Už několik měsíců listujeme katalogy, vymýšlíme si sami a výsledkem je, že se motáme v bludném kruhu a nevíme jak z toho ven.“

Nebo:
„Máme velmi složitý pozemek a nevíme, jak by se na něm dal postavit dům.“

Anebo zkrátka jenom:
„Já to vidím takto, můj partner úplně opačně a nemůžeme se dohodnout.“

Mou letitou zkušeností s klienty je, že ze začátku potřebujete spíš než hledat odpovědi, položit si ty správné otázky. Kladením správných otázek totiž můžete zjistit, že odpovědi již dávno znáte anebo taky ne a budete je teprve hledat. Ale v každém případě, kladením správných otázek se tento informační oblak začne před Vámi rozplývat a začnete někam směřovat. Cesta to možná nebude snadná, ale bude mít přímý vývoj kupředu bez bludných kruhů. V zásadě je spolupráce architekta s klientem zpočátku více o důkladném vyjasnění pravé podstaty stavebního záměru než o kreslení.
Místo stavby: „Hic sunt leones“
Můj kolega a dobrý kamarád, Jirka Vítek z firmy Pyramida Plzeň, má takový zvláštní zvyk. Po dlouhé době a zcela nečekaně se vynořit se žádostí o zázrak na počkání. Chvíli mi to trvalo, než jsem si na to zvykl, ale nakonec ho mám za to rád, člověka to tak nějak udržuje ve střehu.
Tak se stalo i tentokrát: zazvonil telefon a tam se ozvalo: „hele-prosím-tě příští týden jedu za klientem, nakresli mi nějakej bazén“. To bylo vše, nic víc. Jaký bazén, kde to má stát…ptal jsem se. „To je jedno, velká zahrada, kde nic není“ zněl Jirkův podrobný popis.
Pro architekta je to radost pracovat, když dostane přesné zadání, ale co když žádné nedostane? Člověku nezůstane nic jiného než se obrátit sám k sobě a zeptat se jaký by se líbil bazén mě, kdybych si ho dělal pro sebe?
Dodnes nevím, kam jsem ten bazén kreslil, pro koho byl. Ale snad se líbil. Byl to totiž můj vysněný bazén.
Rekonstrukce historických objektů
Zrušil jsem sekci konstrukce staveb a nahradil jí sekcí novou: Rekonstrukce historických objektů. Proč?
Již několikrát jsem zachytil otázky typu „a děláte taky rekonstrukce?“, nebo „…ale pozor, je to starej barák nevím, jestli to také děláte“. Vážení dělám, a nejen že navrhuji rekonstrukce, dokonce je navrhuji moc rád. Je to asi i tím, že historické objekty byly stavěny s určitou velkorysostí a nadsazeností, dnes bychom řekli rezervou. Tím jsou i dnes stále využitelné a dobře nám slouží. Poznámka na okraj - Uvidíme, jestli naši potomci budou takto mluvit i o našich stavbách.
Obecně se o rekonstrukcích dá říci, že se starými domy je to jako s lidmi: když jim děláte něco, co nechtějí, vzpouzí se a je to těžká dřina. Zato když se k nim přistupuje ohleduplně, jde to úplně samo a také stavba stojí mnohem méně peněz. Takže, pro klienty, kteří chtějí rekonstruovat, nechť ať je výše uvedené takovou malou radou do začátku.

Ne snad že bych konstrukce staveb přestal kreslit, ale lidé se již naučili vnímat skutečnost, že to je nedílnou součástí architektovy práce a nemusím tedy na to explicitně upozorňovat.
Miniúvaha nad rekonstrukcí jednoho památkově chráněného objektu
Chci se krátce podělit s čerstvě nabytou zkušeností při rekonstrukci Národního pedagogického muzea. Když jsem procházel dokončenou budovou, kde všechno zářilo čistotou a novotou došlo mi, že v celém domě jsme neudělali nic jiného, než že jsme obrazně vymetli pavučiny, zalátali pár děr a bylo hotovo. No, trochu zjednodušuji, ale očistili jsme to skutečně historické od dobových nánosů různých přístavků dodatečných přepážek, nahradili jsme nevhodné dlažby za ruční keramiku, linolea za dubové fošny apod. A víc ten dům nepotřeboval. Vlastně jsme mu jen vraceli jeho původní tvář. Je to pro architekta málo? Myslím, že je to hodně, a vidím v tom i dávku pokory k tomu, co dokázali naši předchůdci. A přiznání, že nemusíme být za každou cenu ti nejchytřejší na celém světě.
Obvyklou reakcí na téma rekonstrukcí památkově chráněných objektů je: „Ájé, to bude zase něco s těmi památkáři!“ Mnohdy ano, ale… ruku na srdce, nemůžeme si za to kolikrát sami? Trendem současné architektury bývá "méně je více". Domnívám se, že právě u rekonstrukcí starých objektů to platí více než kde jinde.
Proč dělám skicu rodinného domu za 7 500 korun?
Každý den se setkávám s nejistotou lidí, potenciálních zákazníků, pramenící z nejistoty: K čemu nám vlastně ten architekt bude? A ani neuvažují v kategorii kvality architekta, pochybují vůbec o smyslu spolupráce s ním. Důvody? Možná navenek říkají různé, ale jeden je jasný – bude to stát spoustu peněz a vyplatí se to? Když se nakonec někdo osmělí, záhy zjistí, že to přinejmenším pomůže nebo dokonce zcela od základů změní pohled na stavbu domu. Abych těmto lidem pomohl setřást ostych a obavy a někdy doslova bludy o spolupráci s architektem a o cenách jeho práce, pootvírám Vám dveře své "tajemné dílny". Na časově omezenou dobu spouštím akci, při které budu dělat skici rodinných domů za 7 500 korun. A proč, jak se ptám v nadpisu? No třeba proto, abych ty váhavé přesvědčil, že to za to opravdu stojí.
1    2    další...